Již delší dobu je známo, že existují dva druhy bičíků, jejichž pohyb umožňuje přemisťování buněk ve vodném prostředí. U prokaryontních buněk to jsou pevné profilované bičíky, které se otáčejí jako rotor v membráně coby statoru; u eukaryontních buněk to jsou pružné bičíky, které se vlnitě prohýbají a tím ženou buňku kupředu. V létě 2005 byl na kalifornské univerzitě v Berkeley popsán pohyb helikálních bakterií rodu Spiroplasma, který spočívá v tom, že buňky postupně mění svůj spirálovitý tvar zepředu dozadu, aby se pak zpětně navinuly. Podobají se v tom ohledu spíše plazícím se hadům.
5.1.2014: Buňky řas rodu Chlamydomonas (česky pláštěnka nebo koulenka) používají k pohonu synchronizovaného pohybu dvou bičíků (viz obr., foto MPI-CBG, Dresden). Vědci z drážďanského Max-Planck-Institut für Molekulare Zellbiologie und Genetik a Max-Planck-Institut für Physik komplexer Systeme pod vedením Benjamina Friedricha dlouho hledali molekulární mechanismus, který pohyb bičíků synchronizuje. Nakonec zjistili, že žádný neexistuje. Stačí k tomu jejich mechanické vlastnosti. Chlamydomonas je početný rod zelených řas řádu Volvocales. Zatím bylo popsáno na 600 druhů. Žiji ve vodě, půdě i sněhu. Jde o důležité experimentální organismy.
